O ženě, která kreslila jednorožce
Další text od naší anonymní pisatelky. Znovu děkujeme! :)
---
Byl překrásný slunečný den, vešla jsem velikými dubovými dveřmi do školy. V tu chvíli jsem nečekala od tohoto dne cokoliv zvláštního, ale ten osudný den se mi navždy vryl do paměti. Zazvonilo na velkou přestávku, a já se nazdařbůh procházela po chodbě. I sedla jsem si konečně na židli a rozhlížela se po kolemjdoucích lidech. Kolem procházeli lidé s různými názory a styly. Zahlédla jsem i chlapce v kulatých brýlích. . Říká se, že každý je stejný, přitom jsme každý tolik rozdílný. Proto jsem hned poznala, že ta žena se výrazně svým rysem liší od ostatních. Tak od začátku. Už mě začíná nudit neustálé zkoumání kolemjdoucích, když tu najednou přistoupí ke mně veselá dívka s kaštanovými vlasy zatočenými do lehkých kudrlinek a s úsměvem na tváři povídá:,, Chceš nakreslit na ruku jednorožce?‘‘ Bez zaváhání k ní vrhnu ruku hřbetem nahoru a sleduji, jak na první pohled obyčejnou tužkou tvoří neobyčejné věci. Jednorožec jako vyšitý, i se sluníčkem v pozadí. Připadala jsem si jako jedna z výjimečných, jedna z těch, kdo mají tu čest nosit na ruce obrázek jednorožce. Takto přistupovala žena ke každému, koho spatřila a kreslila mu na ruku toto znamení. A když ho pak měli na ruce skoro všichni, i znenadání žena zmizela, nikdo nevěděl kam. A když se jednoho dne vrátila, nikdo o ní nemluvil jinak než jako ‘‘o ženě, která kreslila jednorožce‘‘. A proto vás prosím, pokud jí někdo potkáte, rozhodně jí neodmítejte, a nechte si na ruku nakreslit toho neobyčejně obyčejného jednorožce.
