Ticho Jitky Smolíkové
Čtěte! ^_^ i s vlastní ilustrací
_______________________ Ticho Jitka Smolíková Hádej. Hádej, kdo jsem. Znáš mě, ale znáš mě tak dobře, jak si myslíš? Vážně? Mě? Znáš? Mě? Protože já jsem rozpolcená osobnost a věř mi, že nejsem tím, kým se zdám být. Protože jednou mě miluješ. Máš všeho po krk, hlava ti třeští, tolik, tolik hluku, těch kladiv a perlíků v tvé hlavě, všechno křičí, ječí, buší!!! Pak přitančím k tobě po špičkách, lehounce jako letní vánek. Na tvář ti vtisknu hedvábný polibek, vezmu tě za ruku, jemňounce pohladím. Půjdeme spolu, ty a já, já a ty. Budu se vznášet kolem tebe a občas tě jen tak z legrace pošimrám. Ukážu ti krásu kolem nás, roztáhneme křídla a poplujeme vzduchem! My poletíme! A ty, ty mě v tu chvíli miluješ, protože dopřeji oddech tvé duši. Chceš mě víc a víc! Ale dej si pozor, aby ses neudusil. Protože pak se k tobě zákeřně, nenápadně přikradu. A BAF! Zaryji své drápy do tvých zad, chytnu se tě jako klíště. Jsem všude, všude! A tobě běhá mráz po zádech, vlasy ti vstávají hrůzou. Snažíš se mě setřást?! Mě?! Ha! Protože já se tě držím pevně, budu tě rdousit, dokud ti ještě bude bít srdce. Budu tvá nejhorší noční můra, horor, který už nebudeš chtít vidět znova, budeš mě nenávidět. Drásám tvou duši, vkradu se do tvého srdce. Navždy. Ptáš se, kdo jsem? Já - jsem - ticho!
