Ztracená duše
Ztracená duše Martin Lelek Duše moje rozpolcená bloudí tmou, bloudí šerem. Putuje krajinou zamrzlou ledem. Života nemaje hledá světlo, hledá smyslu... Touží po klidu, po vhodném pobytu, avšak nenachází... Stále bloudí temnotou, úniku hledajíce, pořád na kolena padá. Těžké zvedat se zas a zas, již unavená jest. Pomalu se ztrácí, Padá nikam. Strach majíce, stále zrychluje. Blíží se konci, Mizí v nicotě... Nicméně naděje, umírá poslední. A moje duše, trpící ztraceností, zahlédla života svit a stihla se zachytit okraje strmého, sebe zachránit z bloudění bezcílného, ze strachu děsivého. Ze světa zatraceného ode dna se odrazila a ke světlu dorazila... Vracejíc se zpátky k tělu, Vědomí mi vrátila.
